AK-47
(Povšiměte si plochého zásobníku, bajonet a tvar rukojeti).
NÁBOJ: 7,62x39 sovětský vzor 1943
PRINCIP FUNKACE: Odběr části prochových plynů, volba režimu střelby
CELKOVÁ DÉLKA: 870 mm
HMOTNOST: 4.3 kg s prázdným zásobníkem
HLAVEŇ: 415 mm, 4 drážky, smysl stoupání vpravo
ZÁSOBNÍK: Odnímatelný plochý na 30 nábojů
KADENCE: 775 +- 50 ran za minutu
ÚSŤOVÁ RYCHLOST: 710 m.s -1
BODÁK: ODNÍMATELÝ NOŽOVÝ
ZNAČENÍ POLOH PŘEPÍNAČE REŽIMU STŘELBY: nahoře, dole
Zcela první automaty - datované roky 1948 až 1951 - byly montovány z kovových dílů vyráběny metodami svařování, ražení a lisování. Pažba a předpaždí byly dřevěné, pistolová rukojeť, která byla zpočátku zhotovována z laminovaného dřeva, se posléze vyráběla z plastu. V kovové botce pažby byl otvor zakrytý odpruženým víčkem, do něhož se ukládaly čistící potřeby, zatímco vyvěrák se zasunoval pod hlaveň. Hledí bylo stavitelné do vzdálenosti 800 m.
Často zaznívaly dohady o tom, že několik prvních aoutomatů Kalašnikov postrádalo úchyt pro bodák a že první neohrabaný nožová bodák pro tuto zbraň byl sovětskými konstruktéry sestrojen až poté, co už se na světě objevily první partie automatů. Dnes je možné jednoznačně prohlásit, že tato tvrzení neodpovídají skutečnosti, neboť ačkoli automaty z prvních výrobních sérií nebyly vybaveny pro uchycení bodáků, záchyt pro něj měly již některé pokusné prototypy. Dobře, třebaže ne zcela kvalitně zhotovené automaty z prvních let výroby měly dvoudílnou pistolovou rukojeť, jejíž boky byly pokryty hrubou rybinou a která byla k pouzdru závěru připevněna šroubem procházejícím otvorem v kosočtverečné ploše a rybině rukojeti. Vyvěrák byl umístěn pod hlavní, zbraň neměla záchyt bodáku.
Hrubé označení pozic režimu střelby bylo prováděno elektrickým gravírováním, patrně až po dokončení aoutomatu, protože podle některých údajů část byla zbraň namísto značení ,,AB" opatřena písmeny ,,ABT". Zásobník měl hladké stěny (později byl nahrazen zásobníkem s více odolnými stěnami opatřenými zesilujícími žebry). na levé straně pouzdra závěru byly uvedeny rok výroby (v našem konkrétním případě 1951) a oddělené výrobní číslo. Sériové číslo s prefixem se zprqavidla opakuje na pravé straně podpaždí před pouzdrem závěru a vzadu na krytu pouzdra závěru. Značky inspektorů technické kontroly mají podobu malých písmen v azbuce, většinou (né ovšem vždy) v kroužku, čtverečku nebo kosočtverečku.
S prvními automaty , které měly pouzdra závěru vyráběná z lisovaného plechu, byly problémy, což vedlo k tomu, že se v roce 1951 přešlo k odolnějším pouzdrům zhotovovaným třískovým obráběním ocelových výkovků. Je možné, že šlo rovněž o důsledek přenesení výroby z Tuly do Lževsku, kde byly používány jiné výrobní technologie.
Automaty AK-47 vyráběné v roce 1953 měly na zadní stěně pouzdra závěru základnu se dvěma výstupky pro upevnění pažby. Celé pažbení, včetně pistolové rukojeti, bylo vyráběno z laminovaného dřeva. vyvěrák se zasunoval pod hlaveň, zbrań byla opatřena záchytem bodáku, zásobník měl hladké stěny.
Značení režimů střelby se razilo zároveň s pozicemi přepínače a značka iževského závodu -šipka v trojúhelníku- byla umístěna před datem výroby a sériovým číslem v prohlubni, která byla kvůli snižení hmotnosti vyfrézována na levé straně pouzdra závěru. Sériové číslo s prefixem se opakovalo na pravé straně pažbení a často též na zadní straně krytu pouzdra závěru.
u třetího, zdokonaleného modelu vyráběného od roku 1954 byla pažba připevněna bezprostředně k pouzdru závěru prostřednictvím jejího výstupku zasahujícího do pouzdra závěru a tří šroubů procházejícími z pozdra dozadu. Tento způsob uchycení pažby, který byl bezpochyby pevnější než předchozí vyrianty, pak zůstal zachován během celé další výroby.
(Povšiměte si výrobního čísla na pažbě)
(Zřetelný zásobník nového typu- odolnější než první typ)