1. Úvod
Motto:
Když průzkumník navlékne maskovací plášť a pevně zaváže všechny šňůrky - u kotníků, na břiše, pod bradou a v zátilku, vzdaluje se všeho světského shonu. Nepatří již sobě samému, svým velitelům, ani svým vspomínkám. Přivazuje si k pasu granát, nůž, do podpaždí vsunuje pistoli. Tím se zříká všeho lidského, staví se mimo zákon a od té chvíle spoléhá jen sám na sebe. Odevzdává staršinovi všechny doklady, fotografie, dopisy, řády a medaile, stranickému tajemníkovi svou stranickou nebo komsomolskou legitimaci. Tím se zříká své minulosti i budoucnosti a uchovává je jen ve svém srdci.
Je bezejmenný jako lesní pták. docela dobře by se mohl i vzdát své artikulované řeči a omezovat se na ptačí hvízdání - aby mohl svým druhům dát signál. růstá s poli, lesy, stržemi, stává se duchem těchto prostorů - nebespečným, číhajícím duchem, který v hloubi svého mozku nese jednu myšlenku: úkol.
Tak počíná jedna odvěká hra, v níž vystupují je dvě osoby: člověk a smrt.
Emmanuil KAZAJEVIČ, Hvězda
,,Je třeba hroziti se války, nelze však třásti se v bitvách... Milovat mír musí znamenat milovati také jeho obranu."
Josef Čapek
Po skončení studené války a zejména po 11. září 2001 byly ozbrojené síly demokratických států postaveny před zcela nvé hrozby ( nacionalismus, separatismus a z toho pramenící nové druhy terorismu), které s sebou přinesly i nové přístupy k řešení krizových situací a případných následných ozbrojených konfliktů. Tyto hrozby, umocněné rozpadem východího bloku, SSSR a nástupem globalizace, měly a mají podstatný vliv na způsob použití ozbrojených sil členských států NATO a jejich spojenců při obraně demokratických hodnot v souladu s článkem 5 Washingtonské smlouvy nebo mimo něj.
Předpoklad vedené války dvou mocností (bloků), který ovlivnil nejen strategii použití ozbrojených sil, ale i jejich strukturu ve druhé poloně 20. století, vysřídal požadavek na vysokou mobilitu, flexibilitu, a variabilitu jednotek, jejich schopnost působit v kterékoli části světa v co jkratší době v bojových i nebojových situacích.
Požadavek včasného, rychlého a efektivního nasazení jednotek následně klade i vysoké nároky na zpravodajství a průzkum. Zjednodušeně to znamená, že s postupným objektivním snižováním počtu vojsk a vysokým počtem rizikových oblastí ve světě, musí narůstat intenzita zpravodajství a průzkumu tak, aby byly schopny s dostatčným předstihem odhalit možnou hrozbu a navrhnout její efektivní eliminaci. Dobří vojevůdci otiž vítězí proto, protože ke každé i sebemenší potyčce přistupují jako k rozhodující bitvě a nikdy nepodceňují složitost a průzkum bojiště, i když to tam znají nazpaměť.
Autoři této příručky se soustředili na jednu z těchto dvou oblastí, na ,,oči a uši armády" - průzkum. Nekladou si za cíl obsáhnot celou problematiku oblasti průzkumu. chtějí pouze čenáře seznámit s jehozákladními úkoly a činností lidí - průzkumníků, kteří průzkum vedou, neboť člověk, vzdor veškerým technikým vymoženostem, zůstává rozhodjícím faktorem vedení bojové činnosti, tedy i průzkumu. A právě jako člověka s rozsáhlími znalostmi, fizickou a psychickou odolností, obrovskou trpělivostí a schopností samostatného rozhodování, který v týlu nepřítele nepřežívá, ale plní bojový úkol, se snaží autoři průzkmníka čtenářům představit. Ne jako svalnatého robota schopného zabít desítky, né-li stovky nepřátel, který se nezraněn vrací ke své jednostce, jak to popisují filmy amnohdy i hromadné sdělovací prostředky. Neboť pouze ten průzkumník, kterého nepřítel nespatří, má šnci úkol splnit a vrátit se zpět ke své jednotce. Zde plně platí výrok českého krále Jířího z Poděbrad: ,,Spíše rozvahou a opatrností než zbraněmi."